Jirkovský Písňovar 2018

▾ Fotogalerie | ▾ Ohlédnutí

Výsledková listina

pořadísborkategoriepásmobody
1. VŠELIJAK Praha (GP - absolutní vítěz) dospělý sbor zlaté pásmo 29,38
2. VOCAL OVERDOSE Brno (GP) vokální skupina zlaté pásmo 28,63
3. TVOJE MÁMA Praha (GP) dospělý sbor zlaté pásmo 26,75
4. INTONIC Praha (GP) vokální skupina zlaté pásmo 26,00
5. ZA5 Vyškov (GP - nesoutěžili) vokální skupina zlaté pásmo 25,00
6. BEL CANTO Domažlice vokální skupina stříbrné pásmo 24,25
7. ANDÍLCI Plzeň dětský sbor stříbrné pásmo 24,00
8. CARILLON Praha vokální skupina stříbrné pásmo 23,50
9. FÚRIE Praha vokální skupina stříbrné pásmo 22,75
10.-11. SOTTOVOCE Praha vokální skupina stříbrné pásmo 20,50
10.-11. COLLEGIUM VOCALE Ostróda – Polsko dospělý sbor stříbrné pásmo 20,50
12. PĚTPÉ Roudnice nad Labem vokální skupina bronzové pásmo 19,50
13. HLUBOKÁ ORBA Sezemice dospělý sbor bronzové pásmo 18,50
14. DIVOHLASY Praha vokální skupina bronzové pásmo 18,25

 

Vítězem Grand Prix a držitelem hlavní ceny - Jirkovského Rytíře 2018 je sbor VŠELIJAK.

Aura

  1. FILIPU BENEŠOVI za skladbu Slzy tvý mámy
  2. PAVLU ŘEHÁČKOVI za skladbu Stáli tři andělé
  3. IVĚ NOVOTNÉ za skladbu Déšť

Aurix

  • sboru DIVOHLASY za provedení písně Karla Plíhala Ve skříni v aranžmá Filipa Beneše

Zvláštní ceny odborné poroty

  • zvláštní cena Nancy Gibson „GREAT FUTURE LEADER“ sbormystryni sboru BEL CANTO ALŽBĚTĚ JOHÁNKOVÉ
  • zvláštní cena KATARÍNĚ MACHALOVÉ ze sboru intonic „ZA PREGNANTNÍ BEATBOX“
  • zvláštní cena sboru TVOJE MÁMA za „KRÁSNÉ SBOROVÉ SOUCÍTĚNÍ“
  • zvláštní cena poroty ve spolupráci se skupinou Skety „PÍSŇOVARSKÉ LANO“ vokální skupině VOCAL OVERDOSE

 

▴ Nahoru

Fotogalerie

View the embedded image gallery online at:
http://jirkovskypisnovar.cz/cz/historie/jp-2018#sigFreeId44e17cc86a

 

▴ Nahoru

Jirkovský Písňovar 2018

Ve dnech 5.– 7. října 2018 uspořádal Komorní smíšený sbor Ventilky, ZUŠ Jirkov na Zámku Červený Hrádek u Jirkova již 12. ročník oblíbeného Mezinárodního soutěžního festivalu sborové populární hudby „Jirkovský Písňovar“. Jeho soutěžní části se zúčastnilo celkem 14 vokálních skupin a pěveckých sborů, některé opakovaně, ale řada z nich poprvé – Andílci, Plzeň; Bel canto, Domažlice; Carillon, Praha; Divohlasy, Praha; Fúrie, Praha; Hluboká orba, Sezemice; Chór szkolny Collegium vocale, Ostróda, Polsko; Intonic, Praha; PětPé, Roudnice nad Labem; Sotto Voce, Praha; Tvoje máma, Praha; Vocal Overdose, Brno; Všelijak, Praha.

Na pátečním Zahajovacím koncertu 5. 10. v 19.00 vystoupila na Zámku Červený Hrádek ještě další tři pěvecká uskupení – pořadatelský Komorní smíšený sbor Ventilky ZUŠ Jirkov (Luboš a Marie Hánovi), nedávnými cenami ze španělské Mezinárodní sborové soutěže Canco Mediterrania ověnčený ženský ansámbl Bar-beans ZUŠ Jirkov (Marie Hánová a Kristýna Müllerová) a vítěz loňského ročníku vokální skupina Ch-tdž Praha. Kromě sobotního soutěžního programu se dvěma soutěžními bloky (10.00 a 14.00), odpoledním programem na nádvoří, vyhlášením výsledku a soutěží o G. P. (19.00) a Společenským večerem (21.00) tvořily významnou součást festivalu ještě nedělní Workshop (10.00, Michal Hájek, Endru, Jen Hovorka) a koncerty „Písňovar v podzámčí“ (13.00, před Galerií Jirkov), „Písňovar v Chomutově“ (15.00, Atrium SKKS Chomutova) a „Písňovar v Krušných horách“ (17.00, Kaplička na Jindřišské).

Přihlášená soutěžní vokální uskupení 12. ročníku festivalu zastupovala tentokrát téměř kompletní sestavu možných druhů vokálních ansámblů a pěveckých sborů s jejich specifickými interpretačními možnostmi, zvukovou charakteristikou, ale i s poněkud odlišnými nároky na pěvecko-technické, intonační, rytmické i stylové vybavení zpěváků – mužské, ženské a smíšené vokální ansámbly dospělých i mládeže (kvarteto, kvinteto, sexteta, septeta), smíšené komorní sbory mládeže, velký dětský sbor i velké smíšené sbory mládeže a dospělých.

Již potřetí jsme měli možnost zhlédnout všechna soutěžní vystoupení Jirkovského Písňovaru z videozáznamu, který má sice velkou dokumentaristickou hodnotu, ukazuje tváře zpěváků, jednotlivce a celý soubor i v „pohybovém“ prožívání hudby, ve vzájemném soucítění, v umění navázat kontakt s posluchači, ale nedokáže přece jen zcela věrně zachytit hudební kvalitu koncertního vystoupení. Nechceme tedy v následujících řádcích polemizovat s hodnotícím výrokem odborné poroty (MgA. Michal Hájek, Mgr. Sylva Sasková, Veronika Vítová, Nancy Gibson, Německo), i když se s ním po zhlédnutí videozáznamů v několika případech trochu lišíme. (Výsledkovou listinu můžete najít na webových stránkách festivalu www.jirkovskypisnovar.cz i na webových stránkách www.jirikolar.cz). Nejvíce se nám z hlediska dramaturgie i interpretace líbily výkony pražských komorních smíšených sborů Tvoje máma (Tereza Filipová) a Všelijak (Irena Havránková). Do „našeho“ zlatého pásma by se vešel ještě více než čtyřicetičlenný plzeňský dětský sbor Andílci (Jana Marie Kateřina Korbelová), vyškovské smíšené sexteto Za5 a nadějné pražské dívčí septeto Fúrie. Celková úroveň 12. ročníku Jirkovského Písňovaru však byla podle našeho „videonázoru“ velmi dobrá a z hlediska interpretovaných aranžmá v řadě případů neobyčejně pestrá (od folku, přes různé formy sborové populární klasiky až k moderním aranžmá s prvky jazzu, skladby zahraničních i českých autorů v úpravách zahraničních i domácích aranžérů).

Jak jsme již zmínili, nechceme provádět interpretační analýzy soutěžních vystoupení jednotlivých souborů, nebylo by to asi zcela spravedlivé. Chtěli bychom v několika poznámkách jen upozornit na některé společné problémy, na něž by se mohly soutěžící ansámbly a sbory ve své další práci zaměřit.

I skladba z oblasti sborové populární hudby má obvykle text, a tedy svůj příběh

Sborový zpěv má oproti instrumentální hudbě kromě toho, že nám umožňuje bohaté společné prožívání hudebně výrazových prostředků, velkou výhodu v tom, že ve spojení hudby s textem vypráví příběhy. Nesmíme zapomínat, o čem zpíváme, jaký příběh vyprávíme. Musíme porozumět i cizojazyčným textům, což je zvláště důležité pro interpretaci vokální sborové hudby u dětských sborů. Z příběhu skladby vyplývá zcela přirozeně její tempo, dynamická struktura, barva zvuku, její formální výstavba. Třeba mám špatné reproduktory, ale většina skladeb, které jsem ze záznamu slyšel, byla v přehnaně silné dynamice, někdy od začátku až do konce. Současný obecný názor, že co je silně zazpívané, je krásné, opravdu neplatí ani v artificiální, ani v nonartificiální vokální hudbě. Zpívat silně a přitom hezky je také dost obtížné. A není třeba napodobovat ani vžité současné manýry pop-zpěváků s jejich často záměrně ošklivými otevřenými vokály. Každá skladba by měla mít také svůj vrchol (vrchol příběhu, o němž musíme vědět) a svůj přesvědčivý závěr. Jak říkal správně zvěčnělý sbormistr Miroslav Košler: Skladba může buď skončit, nebo „přestat“. A i takový správný závěr je třeba připravit. Velice nepravdivě ve vyprávění festivalových příběhů působily tzv. „dynamické boule“, prudká crescenda a decrescenda. S celkovou dynamikou a jejími efekty je třeba pracovat vzhledem k obsahu skladby opravdu promyšleně. V tomto směru má ještě většina souborů určitou, někdy i značnou rezervu.

Zvuk sboru, pěvecká technika

O tomto problému jsme již v souvislosti s předchozím ročníkem Jirkovského Písňovaru hovořili. Nevadí však, když si některé věci znovu připomeneme. Čím menší soubor, tím potřebuje kvalitnější zpěváky. Ale nejen to, jednotlivé hlasy by se k sobě měly barevně i dynamicky hodit, měly by vytvořit kompaktní celek, výsledný zvuk jako z jediného hudebního nástroje. Tentýž problém se týká vytvoření jednotné hlasové skupiny v komorním nebo velkém pěveckém sboru. (Způsob postupného „nabalování“ hlasů k požadovanému barevnému základu hlasové skupiny sbormistři asi znají.) Čím je dynamika skladby silnější, tím je vytváření kompaktního ansámblového nebo sborového zvuku obtížnější. Ale to není všechno. Většina souborů zápolila s vytvořením dokonalé dynamické hierarchie sborového zvuku, v komplikovanější sazbě aranžmá se ztrácel tzv. cantus firmus, vedoucí úloha hlavní melodie, doprovod překrýval sólová čísla. A protože ansámbly do 12 členů a někdy i menší komorní sbory nemají sbormistra, mají jen svého „lídra“, je třeba, aby si všichni zpěváci zvykli stále se vzájemně poslouchat, aby respektovali význam své úlohy v dané harmonii. To se týká samozřejmě i dokonalosti v rytmické shodě.

Pohybové prožívání hudby

Poslední poznámka míří k jednomu z velkých světových témat soudobé sborové interpretace – sborovému hudebnímu pohybu: Jak rozpohybovat statické postavení sboru a učinit jeho poslech z hlediska diváka (třeba i televizního) atraktivnější. Nemyslí se jím odraz individuálního pravdivého, přirozeného prožívání hudby v obličeji zpěváka, v napětí a uvolňování jeho těla a drobných pohybech. Může jít jednak o promyšlenou dramatizaci vyprávěného příběhu (někdy i s výpomocí kostýmů), ale i o promyšlený nacvičený pohyb jednotlivců i celého vokálního ansámblu nebo sboru. Každý zpěvák je individualita, jejíž význam stoupá se zmenšováním počtu členů souboru. Jako pěvecká osobnost se projevuje především ve svých sólových číslech. I tam se však musí částečně podřizovat celkovému sborovému zvuku. V oblasti pop-music hraje samozřejmě velice významnou úlohu rytmus a jeho pohybové prožívání. I v osobitosti jeho prožívání jednotlivci musí být určitá kázeň, nikdo by neměl, pokud nemá zvláštní úlohu, pohybově „vyčnívat“, protože to ruší. A samozřejmě i zde platí, že pohybové prožívání hudby, její rytmické stránky, musí být pravdivé, mělo by být součástí vyprávění příběhu.

A pak je tu ještě využití pohybu u větších sborových uskupení. I u nich jsou samozřejmě možné, ale podstatně složitější dramatizace příběhů. Viděli jsme je už v 70. letech minulého století na Zahajovacím koncertu Mezinárodního sborového festivalu Florilege Vocal de Tours, nedávno též na Praga cantat, oblíbená je u nás i ve světě sborová dramatizace vánočního příběhu. Nám však jde teď o společný, pokud možno vtipný a charakter hudby odrážející pohyb celého sboru. Nesmí to být samoúčelná „Spartakiáda“, spojení sborového zpěvu s prostnými cvičeními nebo s aerobicem. Musí působit zcela přirozeně a pravdivě. Na 12. Jirkovském Písňovaru se to docela povedlo plzeňským Andílkům, kterým pohyb v závěrečné skladbě rozsvítil do té doby poněkud zvadlá křidélka. Podobný nacvičený společný pohyb je však někdy trochu zrádný. Všichni zpěváci bohužel nemají potřebnou estetiku pohybu.

Naše recenzní vyprávění jsme začínali hodnocením soutěžních výkonů účastníků festivalu. Prováděli jsme je, jak již bylo řečeno, na základě videozáznamu jednotlivých soutěžních vystoupení společně se zkušenou porotkyní a sbormistryní PaedDr. Ivanou Štíbrovou. V počtu udělených pásem – 5 zlatých, 6 stříbrných a 3 bronzová – se s hodnocením odborné porty shodujeme, jen jejich obsazení má drobné změny. Domníváme se však, že soutěžení v Jirkově je sice důležité, ale že vyhráli všichni, kteří se tohoto svou atmosférou i specializací naprosto jedinečného sborového setkání mohli zúčastnit.

A za rok? 13. Jirkovský Písňovar jistě v obvyklou dobu zase bude. Napadlo nás ještě, že by se v rámci jeho šťastného 13. jubilea mohla odehrát také Grand Prix, nebo třeba jen nesoutěžní Přehlídka všech dosavadních držitelů Jirkovského Rytíře.


Jiří Kolář, Ivana Štíbrová

 

▴ Nahoru